Den nula – Milenka Lucka aneb Můj boj s diastázou 2.díl

12. 02. 2019 19:29:10
Nalijme si čistého vína. ROZKAZ! Tak znovu, tentokrát se to mi to snad podaří obrazně, ne doslova. Je se mnou vždy a všude, myslím pořád na ni. Ráno, když vstávám, po odchodu dětí do školy a školky,...

...když vyndávám nádobí z myčky, večer, když uléhám, v posteli, těsně před usnutím. I v noci, když se mi děti probudí, a já hledám svůj kojící polštář. Ten jsem si pořídila přesně rok poté, co jsem přestala kojit. Prvně jsem nevěřila, ale pomohl mi od bolesti beder. Když jdu s kočárem, když sedím a píšu tyto poznámky. Lucka. Ne, tu díru v břiše jsem nijak nepojmenovala. Ale Lucka se jmenuje moje „trenérka“, na kterou si v průběhu dne vzpomenu alespoň tisíckrát. Takto často jsem kdysi myslela na svého přítele (nyní manžela), když jsme se seznámili a byli ve fázi největší zamilovanosti. Jen při pomyšlení na Lucku necítím motýly v břiše, ale veškeré svaly, které by se měly v břiše nalézat. Zatím jsem je všechny ještě zdaleka neobjevila.

Jako červený výstražný signál mi bliká Lucčino upozornění při shýbání a zvedání čehokoliv ze země. Nebo třeba taková myčka. Tak schválně, jak vyskládáte myčku? Zohnete se v zádech, vezmete talíř a pěkně přes celá záda se narovnáte? Odhadla jsem vás přesně? Pokud ano, tak to děláte úplně špatně. Já si celá podřepnu, vezmu talíř a za hlasitého naříkání mých kolen se narovnávám. Tenhle pohyb musím ještě zdokonalit, aby kolena netrpěla. Záda jsou pořád pevná a rovná. Sice u toho vypadám jako těhule týden před porodem a mé změny pohybu si manžel zatím nevšiml. Naštěstí v bytě nemáme žádnou kameru. Jinak by se divák potrhal smíchy.

Ovšem velmi záhy jsem přišla na nejlepší řešení, jaké se mi jen nabízelo. Tuto činnost, tedy vyndávání nádobí z myčky, jsem s radostí přenechala zbytku rodiny.

Po měsíci

Měsíc po „osobáku“ žádná změna. Ale ok, bylo před Vánoci, měla jsem hodně práce a přípravy na jarmark, tak nebyl prostor na cvičení (hlavně, že jsem si našla výmluvu, no ne?). Vrhám se plna očekávání a vidinou plochého břicha do kurzu začátečníků. No, nedělám si iluze, ale kdyby se nějaký ten ceňták „ztratil“, bud šťastná jako blecha.

Autor: Zuzana Horváthová | úterý 12.2.2019 19:29 | karma článku: 15.31 | přečteno: 738x

Další články blogera

Zuzana Horváthová

Den první – Šok aneb Můj boj s diastázou 3. díl

Syn se ptá, proč mám tak veliké břicho. Protože jsem sežrala babičku a karkulku i s košíčkem, chce se mi syna jízlivě odbýt.

19.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 372 | Diskuse

Zuzana Horváthová

Den před dnem nula - Odhodlání aneb Můj boj s diastázou

Stoupnula jsem si před zrcadlo, vyhrnula tričko a kriticky povídám: „Vypadám, jako bych byla zase těhotná,“ a bodrý syn Ondra mě chtěl bezelstně uklidnit: „Neboj, mamko, ty nejsi těhotná, ty jsi jen tak tlustá.“

4.2.2019 v 8:51 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Iveta Böhmova

Pane, vy jste vdova?

Ke vzniku nového života je potřeba spojení dvou buněk. Vajíčka, které nese genetické informace předávané matkou a spermie, která nese genetickou výbavu od otce. Jenže, to je teprve začátek...

19.2.2019 v 16:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Zuzana Horváthová

Den první – Šok aneb Můj boj s diastázou 3. díl

Syn se ptá, proč mám tak veliké břicho. Protože jsem sežrala babičku a karkulku i s košíčkem, chce se mi syna jízlivě odbýt.

19.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 372 | Diskuse

Jan Jílek

Trocha beletrie rudé jízdě neuškodí

Moc se mi líbil blog pana Ziegrela o přispění katolické církve k záchraně českého jazyka v době národního obrození. Pochopitelně přispěchala rudá jízda a anticírkevní agitátorka, aby se pustili do debaty.

18.2.2019 v 22:32 | Karma článku: 24.97 | Přečteno: 609 | Diskuse

Jan Jílek

Život není peříčko

Tak, vyndali mi stehy z operační jizvy, sdělili výsledek histologie, Pochopitelně: „Maligní.” S čímž jsem počítal. Zatím kontroly, prý odoperovali všechno. Tak uvidíme.

18.2.2019 v 16:20 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 788 | Diskuse

Pavel Hewlit

Balada o okýnku napravo

Že v kabině řidiče jsou okýnka, Vám asi nepřijde nic divného. I řidič rád dýchá, a jak jsem pochopil, řidič prožívající právě suffocatio není oblažen smyslnými chutěmi obložené bagety, nýbrž právě chcípá na udušení.

18.2.2019 v 13:34 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 427 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 12.62 Průměrná čtenost 482
Mám dvě děti, jsem na rodičovské dovolené s mladším synem.

Najdete na iDNES.cz