Den před dnem nula - Odhodlání aneb Můj boj s diastázou
A tehdy dozrálo ve mně přesvědčení, že s diastázou konečně skoncuji.
Po druhém porodu se obvod mého břicha zvětšil o dalších deset centimetrů.
Cvičila jsem tenkrát jako šílená. Sedy - lehy, kliky, poskoky, švihadlo, cvičení Jillien. Investovala jsem nemalou částku do sportovní podprsenky, abych si při skákání přes švihadlo nevybila prsy všechny zuby. Pro domácí cvičení mi k této příležitosti manžel koupil nové a krásné švihadlo za 400 káčé. Když jsem po dvou týdnech zvládla udýchat třicet přeskoků a z toho sedm v kuse bez zakopnutí o ten pitomý kousek kůže, stal se mým věrným kámošem při procházkách v lese a cvičení v dětském pokoji. Naštěstí bydlíme v přízemí a nikdo si nemůže stěžovat, že mu padá na hlavu omítka.
Třetí dítě a další 5 centimetrů v pase, které se mně držely zuby nehty. Ještě více jsem začala běhat a nehodlala jsem se smířit se svou již téměř asymetrickou postavou (asi metr vysoká, asi metr široká). Upřímně, vypadat třetím rokem jako v pátém měsíci těhotenství, to není nic moc pohled a ani pocit.
Změnila jsem stravu a pokračovala ve sportu, který mě opravdu bavil. Po třech měsících jsem měla docela pěkné nohy, zpevnila jsem zadek, vyhladila se mi pomerančová kůže. I ruce byly štíhlejší. A břicho? Nic, nehnulo se ani o centimetr. Myslela jsem, že zešílím. Sedla jsem tedy k internetu a pátrala po tom, proč se mi ani po třech měsících nepodařilo s tím hnout. A tehdy jsem poprvé přeslabikovala to divné slovo diastáza. Nebo-li, jak jsem se dočetla dál, rozestup břišních svalů.
Navštívila jsem praktickou lékařku, která diastázu potvrdila, přidala jsem se na facebooku do skupiny, která sdružuje ženy s tímto problémem, a začala jsem hledat řešení. Řešení se jmenovalo pohybová specialistka Lucka.
Plna naděje a očekávání jsem přišla k Lucce na osobní trénink. Plná naděje a očekávání, plná nových informací a dojmů jsem odcházela z osobního tréninku.
A o tom zase příště :-).
Zuzana Horváthová
Týden sedmý a týden osmý – Závěrem aneb Můj boj s diastázou 11. díl
„Mamo, co děláš?“ „Masíruju jizvu (po císaři, pozn. pro čtenáře), proč jako? Lucka říkala, že jizva není jen otázka kůže, ale i svalů pod ní.“
Zuzana Horváthová
Týden šestý – Jsem sobec? Aneb Můj boj s diastázou 10. díl
Tak jsem zjistila, že manžel mé články přece jenom sem tam čte. Počítač mi nesebral, do Břeclavi k Lucce mi nezakázal jezdit, ale od vydaného článku Výstavní vagína celý večer se mnou nemluvil.
Zuzana Horváthová
V mezičase II. – Výstavní vagína aneb Můj boj s diastázou 9. díl
Dovolím si ještě jeden článek na téma sex. A to proto, že sex s pánevním dnem úzce souvisí. A taky proto, že jsem zjistila, že manžel mé články vůbec nečte.
Zuzana Horváthová
V mezičase – Venušiny kuličky aneb Můj boj s diastázou 8. díl
Tož sem si rozdělala flašku chardonnay a vrhám sa na psaní článku, který vznikl na popud mužů. Toto prostě střízlivá nemožu dat!
Zuzana Horváthová
Týden pátý – Překvapení a změny aneb Můj boj s diastázou 7. díl
Je to tady! Ne, to není možné, to nemůže být pravda! Lucka upozorňovala, že cvičení může ovlivnit plodnost, ale čtvrté dítě fakt nechci!
Zuzana Horváthová
Týden čtvrtý – Vždy a všude aneb Můj boj s diastázou 6. díl
"Cvičte kdykoliv, kdekoliv. V autě, ve frontě u pokladny. Přeneste cvičení do běžného života," neustále nás Lucka upozorňuje. A tak jsem její rady vzala vážně. A to doslova.
Zuzana Horváthová
Týden třetí – Kašlu na to! aneb Můj boj s diastázou 5. díl
Nevidím výsledky. Jsem zklamaná a naštvaná. Dokonce zvažuju, že s tím seknu a nadobro se smířím se svým těhotenským břichem.
Zuzana Horváthová
Druhý týden – Něco se děje aneb Můj boj s diastázou 4. díl
„Zajímá mě, jak tvůj příběh dopadne,“ říká mi známý. Netušila jsem, že čte můj blog, ale jsem potěšena, že ho zajímají mé pokroky.
Zuzana Horváthová
Den první – Šok aneb Můj boj s diastázou 3. díl
Syn se ptá, proč mám tak veliké břicho. Protože jsem sežrala babičku a karkulku i s košíčkem, chce se mi syna jízlivě odbýt.
Zuzana Horváthová
Den nula – Milenka Lucka aneb Můj boj s diastázou 2.díl
Nalijme si čistého vína. ROZKAZ! Tak znovu, tentokrát se to mi to snad podaří obrazně, ne doslova. Je se mnou vždy a všude, myslím pořád na ni. Ráno, když vstávám, po odchodu dětí do školy a školky,...
Zuzana Horváthová
Jeden upřímný úsměv
Někdy stačí chvíle, abychom si někoho oblíbili, ale celý život nestačí, abychom na něj zapomněli. Neznámý autor
Zuzana Horváthová
Příběh sedmý. Ludmila. Důvěra.
Někdy nemusíme mluvit. Stačí nám slzy, pohledy, objetí. Spřízněné duše. Příběh s podnázvem Důvěra (slepá)...
Zuzana Horváthová
Vezměte si pyžamo a hurá do tanečních!
Doby, kdy se hodiny tanečních považovaly za něco vážného a za jakýsi další krok k dospělosti, jsou dávno za námi. Odlehčené povídání s tanečním mistrem.
Zuzana Horváthová
Příběh čtvrtý. Malá víla
...smutný příběh o odsuzování. A taky příběh o tom, jak strašně málo víme o lidech. Příběh o tom, jak nás tíží naše osudy a osudy blízkých. Příběh, kdy se svěřujeme s nejniternějším tajemstvím úplně neznámým lidem.
Zuzana Horváthová
Příběh ze staré krabice. Vůně levandule
Nevím, kam se ztratil. Když se náhodou potkáme, neusměje se, jen pozdraví a běží dál. A přitom vše bylo tak nádherně platonické a jemné, až z té něhy stoupají slzy do očí...
Zuzana Horváthová
Příběh třetí. Iveta a Barbora
...aneb Veselý příběh o tom, jak si lesbičky pořizují vlastní děti. Bez muže, a přece s ním. A možná někdy na hraně zákona a etiky.
Zuzana Horváthová
Příběh druhý. Dana
Žebříček hodnot. Pro co všechno jsme ochotni ho přebudovat? Za jakou cenu lze zpytovat vlastní svědomí? Sáhneme si každý aspoň jednou v životě na samé dno svých morálních hodnot?
Zuzana Horváthová
Příběh první. Iva
"...ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš..." "...když tvá víra pohasne, a pobledlá je líc pobledlá je líc, jdeš konci vstříc..."
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 614x