Den nula – Milenka Lucka aneb Můj boj s diastázou 2.díl
...když vyndávám nádobí z myčky, večer, když uléhám, v posteli, těsně před usnutím. I v noci, když se mi děti probudí, a já hledám svůj kojící polštář. Ten jsem si pořídila přesně rok poté, co jsem přestala kojit. Prvně jsem nevěřila, ale pomohl mi od bolesti beder. Když jdu s kočárem, když sedím a píšu tyto poznámky. Lucka. Ne, tu díru v břiše jsem nijak nepojmenovala. Ale Lucka se jmenuje moje „trenérka“, na kterou si v průběhu dne vzpomenu alespoň tisíckrát. Takto často jsem kdysi myslela na svého přítele (nyní manžela), když jsme se seznámili a byli ve fázi největší zamilovanosti. Jen při pomyšlení na Lucku necítím motýly v břiše, ale veškeré svaly, které by se měly v břiše nalézat. Zatím jsem je všechny ještě zdaleka neobjevila.
Jako červený výstražný signál mi bliká Lucčino upozornění při shýbání a zvedání čehokoliv ze země. Nebo třeba taková myčka. Tak schválně, jak vyskládáte myčku? Zohnete se v zádech, vezmete talíř a pěkně přes celá záda se narovnáte? Odhadla jsem vás přesně? Pokud ano, tak to děláte úplně špatně. Já si celá podřepnu, vezmu talíř a za hlasitého naříkání mých kolen se narovnávám. Tenhle pohyb musím ještě zdokonalit, aby kolena netrpěla. Záda jsou pořád pevná a rovná. Sice u toho vypadám jako těhule týden před porodem a mé změny pohybu si manžel zatím nevšiml. Naštěstí v bytě nemáme žádnou kameru. Jinak by se divák potrhal smíchy.
Ovšem velmi záhy jsem přišla na nejlepší řešení, jaké se mi jen nabízelo. Tuto činnost, tedy vyndávání nádobí z myčky, jsem s radostí přenechala zbytku rodiny.
Po měsíci
Měsíc po „osobáku“ žádná změna. Ale ok, bylo před Vánoci, měla jsem hodně práce a přípravy na jarmark, tak nebyl prostor na cvičení (hlavně, že jsem si našla výmluvu, no ne?). Vrhám se plna očekávání a vidinou plochého břicha do kurzu začátečníků. No, nedělám si iluze, ale kdyby se nějaký ten ceňták „ztratil“, bud šťastná jako blecha.
Zuzana Horváthová
Týden sedmý a týden osmý – Závěrem aneb Můj boj s diastázou 11. díl
„Mamo, co děláš?“ „Masíruju jizvu (po císaři, pozn. pro čtenáře), proč jako? Lucka říkala, že jizva není jen otázka kůže, ale i svalů pod ní.“
Zuzana Horváthová
Týden šestý – Jsem sobec? Aneb Můj boj s diastázou 10. díl
Tak jsem zjistila, že manžel mé články přece jenom sem tam čte. Počítač mi nesebral, do Břeclavi k Lucce mi nezakázal jezdit, ale od vydaného článku Výstavní vagína celý večer se mnou nemluvil.
Zuzana Horváthová
V mezičase II. – Výstavní vagína aneb Můj boj s diastázou 9. díl
Dovolím si ještě jeden článek na téma sex. A to proto, že sex s pánevním dnem úzce souvisí. A taky proto, že jsem zjistila, že manžel mé články vůbec nečte.
Zuzana Horváthová
V mezičase – Venušiny kuličky aneb Můj boj s diastázou 8. díl
Tož sem si rozdělala flašku chardonnay a vrhám sa na psaní článku, který vznikl na popud mužů. Toto prostě střízlivá nemožu dat!
Zuzana Horváthová
Týden pátý – Překvapení a změny aneb Můj boj s diastázou 7. díl
Je to tady! Ne, to není možné, to nemůže být pravda! Lucka upozorňovala, že cvičení může ovlivnit plodnost, ale čtvrté dítě fakt nechci!
Zuzana Horváthová
Týden čtvrtý – Vždy a všude aneb Můj boj s diastázou 6. díl
"Cvičte kdykoliv, kdekoliv. V autě, ve frontě u pokladny. Přeneste cvičení do běžného života," neustále nás Lucka upozorňuje. A tak jsem její rady vzala vážně. A to doslova.
Zuzana Horváthová
Týden třetí – Kašlu na to! aneb Můj boj s diastázou 5. díl
Nevidím výsledky. Jsem zklamaná a naštvaná. Dokonce zvažuju, že s tím seknu a nadobro se smířím se svým těhotenským břichem.
Zuzana Horváthová
Druhý týden – Něco se děje aneb Můj boj s diastázou 4. díl
„Zajímá mě, jak tvůj příběh dopadne,“ říká mi známý. Netušila jsem, že čte můj blog, ale jsem potěšena, že ho zajímají mé pokroky.
Zuzana Horváthová
Den první – Šok aneb Můj boj s diastázou 3. díl
Syn se ptá, proč mám tak veliké břicho. Protože jsem sežrala babičku a karkulku i s košíčkem, chce se mi syna jízlivě odbýt.
Zuzana Horváthová
Den před dnem nula - Odhodlání aneb Můj boj s diastázou
Stoupnula jsem si před zrcadlo, vyhrnula tričko a kriticky povídám: „Vypadám, jako bych byla zase těhotná,“ a bodrý syn Ondra mě chtěl bezelstně uklidnit: „Neboj, mamko, ty nejsi těhotná, ty jsi jen tak tlustá.“
Zuzana Horváthová
Jeden upřímný úsměv
Někdy stačí chvíle, abychom si někoho oblíbili, ale celý život nestačí, abychom na něj zapomněli. Neznámý autor
Zuzana Horváthová
Příběh sedmý. Ludmila. Důvěra.
Někdy nemusíme mluvit. Stačí nám slzy, pohledy, objetí. Spřízněné duše. Příběh s podnázvem Důvěra (slepá)...
Zuzana Horváthová
Vezměte si pyžamo a hurá do tanečních!
Doby, kdy se hodiny tanečních považovaly za něco vážného a za jakýsi další krok k dospělosti, jsou dávno za námi. Odlehčené povídání s tanečním mistrem.
Zuzana Horváthová
Příběh čtvrtý. Malá víla
...smutný příběh o odsuzování. A taky příběh o tom, jak strašně málo víme o lidech. Příběh o tom, jak nás tíží naše osudy a osudy blízkých. Příběh, kdy se svěřujeme s nejniternějším tajemstvím úplně neznámým lidem.
Zuzana Horváthová
Příběh ze staré krabice. Vůně levandule
Nevím, kam se ztratil. Když se náhodou potkáme, neusměje se, jen pozdraví a běží dál. A přitom vše bylo tak nádherně platonické a jemné, až z té něhy stoupají slzy do očí...
Zuzana Horváthová
Příběh třetí. Iveta a Barbora
...aneb Veselý příběh o tom, jak si lesbičky pořizují vlastní děti. Bez muže, a přece s ním. A možná někdy na hraně zákona a etiky.
Zuzana Horváthová
Příběh druhý. Dana
Žebříček hodnot. Pro co všechno jsme ochotni ho přebudovat? Za jakou cenu lze zpytovat vlastní svědomí? Sáhneme si každý aspoň jednou v životě na samé dno svých morálních hodnot?
Zuzana Horváthová
Příběh první. Iva
"...ztrácíš právo něco si přát, když se vzdáváš..." "...když tvá víra pohasne, a pobledlá je líc pobledlá je líc, jdeš konci vstříc..."
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 614x